Režie: Krzysztof Warlikowski
Décors et costumes : Malgorzata Szczesniak.
Vidéo : Denis Guéguin.
Lumières : Felice Ross.
Avec : Angela Denoke, Emilia Marty ; Charles Workman, Albert Gregor ; Vincent Le Texier, Jaroslav Prus ; Wayne Tigges, Maître Kolenatý ; David Kuebler, Vítek ; Karine Deshayes, Krista ; Ales Briscein, Janek ; Ryland Davies, Hauk-Sendorf. Chœurs de l’Opéra National de Paris (chef de chœur : Alessandro di Stefano),
Orchestre de l’Opéra National de Paris,
direction : Tomas Hanus
Moje druhá opera v životě, čemuž se všichni strašně divili. Každopádně o to intenzívnější zážitek jsem z ní měl.
Prostě to byl večer s krásnou hudbou a zpěvem, nápaditou scénou, fantastickými výkony Emilie Marty a orchestru, obdivováním Janáčkových melodií, přemýšlením nad myšlenkami, které Čapka k napsání předlohy dovedly…
Janáčkova hudba je hladká, líbezná. Snadnost pravidelně přerušují akcenty, které jsou mírně disharmonické. K tomu se připojuje časté, neklasické střídání rytmu, nedokončování jednotlivých témat a podobně. Hlavně v závěru to pak vedlo k velmi dramatickým finále, kterých bylo několik. V práci orchestru a dirigenta jsem nenašel žádnou chybu. Žádní interpreti, kromě dvou, nebyli Češi, proto nebylo češtině bez titulků příliš rozumět. Což ale nesnižovalo výkon Angely Denoke, která zpívala velmi čistě a bez problémů zvládla alespoň mně předat emoce, vycházející z tématu. Mužských postav tam bylo několik, a zřejmě záměrně splývaly v masu Emiliiných nápadníků. Vzájemně ale kvůli ní byli už přes sto let ve sporu, což kladlo nároky na odlišení jednotlivých stran.
Dvě rodiny v tak dlouhém sporu, o němž divák nemá v podstatě páru, a ví jen, že se týká nějak Emilie Marty, která se ovíjí jako had okolo obou stran. Ona své krásy využívá, i když v důsledku se jedná pouze o princip zakázaného ovoce, protože všichni její milenci končí rozzlobení a podvedení. Postupně se člověk dovídá, že spor se točí okolo několika lejster. Na jednom pak je lektvar umožňující dlouhý život, který namíchal pro Rudolfa 2 Řek Makropulos. Zpěvačka Emilia Marty existovala v různých časech pod jinými jmény. Prapůvodním jejím jménem je ale Elina Makropulos.
Okamžitě je jasné, že Čapek ukazuje tragiku dlouhého života – jeho neživotnost (Emilia je neschopná vášně, studená jako led, unavená láskou), a kromě dalších ji dříve či později doženou skutky, které provedla jiným lidem v jiné době. Přestalo jí záležet na lidech, kteří ji v životě pouze na krátkou dobu míjejí. Proč tohle všechno bylo aktuální v Čapkově době, to nevím.
Nakonec bych napsal něco o scéně. Celkově byla podle mého názoru dobrá, přestože jednotlivé prvky byly příliš konkrétní a styl umělý (něco mezi ohýbaným tmavohnědě dýhovaným nábytkem 30-tých let a kosmickou lodí). Kromě divadelního sálu, kde herečka Emilia hrála představení, se scény odehrávají ještě na záchodě, v koupelně a u bazénu. Nejzdařilejší byla scéna s umyvadly a pisoáry, zlatě nasvícenými.
připojil bych ještě jednu recenzi:
L’élixir de jeunesse, vous connaissez ? Emilia Marty, la superbe cantatrice jouée par Elina Makropoulos, s’appelle aussi Ellian Mac Gregor, Elsa Müller, Eugenia Montez et Ekatherina Myschkina. Elle a … plus de 300 ans, en paraît 30 et revient à Prague à cause d’un procès dont elle a entendu parler et qui pourrait lui faire retrouver le fameux document qui contient la recette de l’élixir ! L’histoire de cette femme encombrée par toutes ces vies et ses trois siècles est fascinante. Le compositeur tchèque Leos Janacek, deux ans avant sa mort, a décidé d’en faire un opéra d’après la pièce de théâtre de son compatriote Karel Capek. Krysztof Warlikowski, jeune metteur en scène polonais virtuose, nous plonge dès le début, avec un montage vidéo, dans la fantasmagorie du cinéma et de l’univers des stars. C’est Marylin Monroe, magnétique ou dépressive, qui envoie des baisers amoureux à la foule tout en avouant aux journalistes que sa vie sentimentale est un désastre. C’est Rita Hayworth et Marlene Dietrich, icônes de la séduction et miroirs de tous les fantasmes. Dans cette production, la star se nomme Angela Denoke. Tour à tour blonde évanescente ou rousse glaciale, cruelle ou drôle, piquante ou lascive, la soprano allemande, dont la voix chaude et puissante se joue de toutes les difficultés musicales de Janacek, est tout simplement extraordinaire. Autour d’elle, Charles Workman, Vincent Le Texier, David Kuebler ou Karine Deshayes servent à merveille les personnages, tandis que Thomas Hanus dirige son orchestre avec brio. Une réussite.
http://spectacles.premiere.fr/pariscope/Theatre/Salle-de-Spectacle/Spectacle/L-Affaire-Makropoulos2/(affichage)/press
Velmi současně působí sál pro 2200 diváků, kde balkony nesou jakoby škeble a strop je krytý průsvitným sklem, které vyřazuje trošku jiný typ osvětlení, než který je obvykle v divadlech.
