Goebbels a Baarová

představení Divadlo Komedie
režie Dušan O. Pařízek

Zdánlivý dialog, nebo velmi minimalistická hra. Skvěle fungovala na principu dvou nezávislých výstupů herců, kteří spolu provedou jediný čin, a sice závěrečnou děkovačku. Kromě toho není mezi nimi žádný kontakt. Oba vedou monology - první Goebbels (Martin Pechlát)
s monumentálním nástupem a po něm Baarová (Gabriela Míčová). To by mohlo být samo o sobě nudné, oni je ovšem vedou a jsou oba trvale přítomní na scéně - není jasné zdali se slyší nebo ne, každopádně na sebe reagují v drobnostech - otočením hlavy, uchechtnutím
nebo vzájemným doplněním ve zvolání Heil Hitler.
Důležité je, že oba texty se výrazně liší a jsou od různých autorů. Goebbelsův je zprostředkovaný, a také propagandistický.
Líčí jeho vztah k Hitlerovi a dalším pohlavárům, dost sarkastickým způsobem (povídání se žvatlající rukou, úslužný výrazve chvíli, kdy je pochválen). Z role vyplývá narušená psychika Goebbelse, jeho touha po uznání z vyššího místa. TextBaarové je více intimní (a psaný jí samou). Zabývá se ospravedlněním její nicotné role a možnosti k lepšímu ovlivnit jednání
osoby, na kterou měla v jisté době vliv. Goebbelse líčí s náklonností a v mnohem lepším světle, než ukázaly další události.
Škála emocí vyjádřená Pechlátem a Míčovou je neuvěřitelná. Dovoluje Pařízkovi vytvořit s minimálními prostředky velmi silný celek. Zejména dojem z Míčové je komplexní - přes hořkost v hlase a dojetí z ní sálá aura ženy, která nebyla zvyklá se podřizovat. Scéna - nakloněná plocha a divadelní maskérský stolek, šampaňské a mnoho cigaret.